9. ročník‎ > ‎9.B‎ > ‎

O naší třídě 9.B

přidáno: 19. 9. 2013 13:44, autor: Markéta Čechová
V mojí třídě mám nejlepší kamarády. ale jsou tu i lidé, které moc nemusím. Ve třídě si dokážeme vždy pomoct a dokážeme se navzájem rozveselit. Nejhorší bude, až se rozdělíme a půjdeme každý svou cestou. Vím, že lidi z naší třídy nechci nikdy ztratit, a tak doufám, že se budeme často scházet. Jsme nejlepší třída. Nikdo nemá lepší třídu než jsme my. Začátek 9.třídy začal uvítáním prvňáčků, všichni jsme si stoupli na nádvoří a přidělili nám každému jednoho prvňáčka. Druhý den jsme si vybrali svého prvňáčka. 6.9 jsme měli přivítání prvňáčků v tělocvičně. Nejdříve jsme přišli za ruku se svým prvňáčkem a dovedli jsme ho do tělocvičny. Pak přišel slib patronů, který jsme četla já a Linda. Pak se zazpívalo pár písniček a šlo se zpátky do tříd. Jsem ráda deváťákem a nejraději se starám o svého prvňáčka Míšu. Docela jsem se i do 9.třídy těšila a doufám, že tento rok bude plný zážitků a dobrodružství. Na konec roku bych chtěla jet na třídenní výlet a během roku bych chtěla spát ve škole se svou třídou a paní učitelkou Thomayerovou.♥ /Eliška/

Už jsme spolu 9 let. Na této škole jsme posledním rokem a myslím si, že si to tu chceme ten poslední rok užít. I s našimi malými patrončaty. Moc jsme toho za tu dobu zažili. Jak špatné věci, tak i dobré. Např: prasklé kalhoty, házení vlaštovek a kaštanů z okna, úrazy. 
Výlety, na kterých jsme byli. Je tu spousta úsměvných zážitků. Naši třídu mám hrozně ráda. Nemůžu uvěřit, že tohle za nedlouho skončí a každý půjde na jinou školu. /Edita/

S touto třídou jsem už devět let a zažili jsme spolu skvělé, ale i špatné chvíle.
Setkání v 1.třídě si asi do detailů nepamatujeme, ale náš poslední rok nám asi zůstane v paměti déle. Zažili jsme spolu spoustu chvil, třeba jako roztrhané kalhoty v 5.třídě, když jsme hráli na “pavouky”, nebo Elišky pád na lavici a naše výlety na hrady a tohle všechno nás spojilo dohromady a jsme super parta super lidí. Někdy bych si zopakovala některé chvíle s vámi. Ještě nás čeká společných 10 měsíců a potom se rozejdeme a každý si půjde na svým. Nedokážu si uvědomit, že jednou to skončí a nebudu vás vídat v lavicích v naší třídě. Doufám, že si to spolu užijeme a nebudeme si kazit dny hádkami a různými dohady... :) /Katka/

Letos jsme na škole posledním rokem. Měli bychom být nejrozumnější, i když mi to tak osobně nepřipadá. Každý deváťák dostal malého prvňáčka, o kterého se bude celý školní rok starat. Bude s ním prožívat různé zážitky, první známky i poznámky.
Když jsme byli v šesté třídě a před námi bylo přivítání prvňáčků, říkali jsme si, tak za 3 roky tam budeme stát my. Dne 6.9.2013 se naše vize splnila! Tři roky utekly jako voda. V tělocvičně se sešlo mnoho rodičů. Nejdříve prvňáčci zazpívali písničku, která byla moc hezká. Myslím, že se přivítání prvňáčků vydařilo. Tento rok si musíme jako kamarádi co nejvíce užít, protože za rok se naše cesty rozejdou do různých škol. /Jana/

Letos jsme na škole poslední rok. Jsme tu nejstarší a také nejrozumnější (tedy alespoň někteří z nás). Každý jsme dostali malého prvňáčka - naše “patronče”. Budeme s nimi prožívat jejich první zážitky ve škole a oni s námi ty poslední. Za těch devět let jsme toho spolu moc prožili, momenty dobré i ošklivé. V pondělí 6.9. 2013 bylo vítání prvňáčků v tělocvičně. Byla tam celá škola i hodně rodičů. Prvňáčci nám všem zazpívali písničku, potom jsme si šli společně sednout a sledovat další program. Už se těším, až s nimi budeme jezdit na výlety, zpívat o hudební výchově, chodit s nimi na procházky nebo jen sedět ve třídě a něco vyrábět. /Kristýna/

Už jsme spolu 9. rokem a už příští rok budeme sedět v lavicích středních škol a gymnázií. Začalo to už v 1. třídě, tehdy jsme přišli do třídy paní učitelky Stiborové a prohlíželi jsme si stoly plné knížek a s údivem jsme si sedali ke svým budoucím kamarádům. No a tak to všechno začalo. Roky uběhly jako voda a seděli jsme v lavicích 4.B a dostali jsme novou paní třídní učitelku, Jiřinu Šustovou. Ta si ve všem uměla poradit a natlouci nám do hlavy dělení dvojciferným číslem, vzory podstatných jmen aj. V páté třídě jsme jí připravili narozeninovou párty přímo ve třídě a všichni učitelé nás v tom podporovali. Byli jsme opravdu oblíbená třída a paní učitelka Šustová na nás byla pyšná. V červnu 2010 jsme dostali poslední vysvědčení na 1. stupni a o prázdninách jsme se připravovali na přestup k větším kamarádům na 2. stupeň. Tam jsme v 6.B dostali jako třídní učitelku Dianu Keltnerovou, která nás provedla všemi ročníky a dovedla nás na konec našeho putování po základní škole, do 9. ročníku, do 9.B. Teď jsme na škole nejstarší a měli bychom být vzorem pro všechny ostatní žáky. Před 8. lety jsme byli pomyslnými “patrončaty” (Patroni byli zavedeni až r. 2007) a dnes jsme my patroni a musíme se starat o naše patrončata. V půlce devítky podáme přihlášky na školy a naše putování bude pokračovat na střední školy a gymnázia. Na konci června se s vámi rozloučíme a se steskem odejdeme ze základní školy a vypustíme prvňáčky do druhých tříd. /Karel/

Dnes jsme my deváťáci vítali naše prvňáčky ve školní tělocvičně. My, kteří si pamatujeme, jak jsme všichni šli poprvé do školy a už jsme my nejstarší na sázavské škole. Hrozně rychle to uteklo a najednou jsme my, kteří vítají nové prvňáčky, kteří se už těší každý den do školy. A teď jsme to my, kteří mají před sebou poslední školní rok a pak se všichni rozejdeme na střední školy. Určitě se rozejdeme v dobrém a budeme se pravidelně scházet na srazech. Naše třída je prostě nejlepší !!! /Honza/

Začala se psát poněkud dlouhá kapitola našeho života, když jsme prvního září roku 2006 zasedli do lavic tenkrát v 1.B. Zde jsme se všichni, jako celá třída, poprvé setkali. Někteří jsme se vůbec neznali, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se skamarádit. Krom přátelení jsme se museli naučit základní věci, které by měl každý znát. Například čtení, psaní a počítání, ale samozřejmě spoustu dalšího... S těmito prvními začátky našeho základního vzdělání nám pomáhala paní učitelka Stiborová. A tak uplynul náš první rok na škole jako voda a měli jsme prázdniny. 
Upřímně jsem si přála, aby to tím prvním rokem také skončilo, ale jak se po prázdninách ukázalo, musela jsem zasednout do lavice znovu, a tak i dalších osm let.
Ve škole jsme se učili a dozvídali spoustu nových věcí a informací, které by se nám měly hodit v další kapitole našeho života. Ale někdy se nám stávalo, že se nám zkrátka učit nechtělo, a tak nám museli učitelé natlouci do hlav vědomosti i přes náš občasný odpor. Musím uznat, že se jim to celkem povedlo a že jsme si toho spoustu zapamatovali.
Čas plynul a my jsme prošli společně s paní učitelkou Šustovou čtvrtou a pátou třídu. Již jsme byli zvyklí na první stupeň a také jsme tam byli nejstarší a tak, aby to nebylo pro nás tak jednoduché, jsme se po prázdninách dostali na druhý stupeň a začali jsme znovu, úplně od začátku, jako nejmladší v novém prostředí. A s druhým stupněm přišlo i těžší učivo, ale i to jsme zdárně zvládli. Občas se objevil nějaký menší problém, ale nebylo to nic, co by se nedalo nějak vyřešit. A když to nešlo, tak jsme měli naší paní třídní Keltnerovou, která nám vždy ochotně pomohla.
Naše třída je tedy spolu již osm let a nyní je před námi poslední rok naší společné existence, který tu strávíme. Za těch osm let uplynulo spoustu času a my se patřičně změnili, už nejsme vystrašení prvňáčci jako na úplném začátku naší školní docházky, ani zlobiví páťáci. Jsme deváťáci a už letos po tomto školním roce se rozejdeme někam dál. Do budoucnosti, která nám přívětivě otvírá svou náruč. Já osobně se těším na to neznámo, i když mám trochu obavy. Ale každý to musí zvládnout a pak někde zakotvit a žít vlastní život, najít si práci a dělat všechny ostatní věci, které se v dospělosti dělají.
Naštěstí na to nejsme sami, máme své rodiny a přátele, kteří nás podporují a pomáhají nám v přípravách nejenom na dospělost. Spoustu přátel jsme si vytvořili zrovna na této škole a doufáme, že nám naše přátelství vydrží i nadále, jelikož každý potřebuje kamarády. S nimi jde všechno líp a i v té nejtemnější jeskyni by bylo s nimi světlo.
Devátá třída s sebou kromě přihlášek na budoucí střední školy a gymnázia přinesla i patronát nad prvňáčky. Snažíme se pečovat o naše nejmenší v prvních třídách a pomáháme jim zapadnout do normálního školního života. Upřímně doufáme, že se jim tu bude líbit a že tu stráví tolik krásných chvil jako my. Škola totiž nespočívá jenom v tom, že se musíme učit a učit. Máme také přestávky a výlety, o kterých se dá prožít spoustu vtipných a skvělých chvil se spolužáky, na které se někdy vzpomíná celý život. A také by bylo dobré vzkázat nejenom našim nejmenším, ale také všem ostatním na této škole, jednu věc, kterou jsme se za ta léta naučili: Neúspěch nás učí, že porážka se dá přežít. Neuspět není ostuda. Ostuda je bát se vstát a zkusit to znovu. Takže nikdy nevěšte hlavu z toho, když se vám něco nepovede, všechno špatné jednou bude zapomenuto, hlavní je, zkusit to znovu, dokud nedosáhnete očekávaného výsledku, který se vám bude líbit.
A jelikož se čas nedá zastavit, ani vrátit, tak tu jsme těchto deset měsíců naposledy. Opět jako ti nejstarší a nejzkušenější, a protože nic netrvá věčně a protože nic není tak jednoduché, jak by jsme si přáli, po letošních letních prázdninách se již na tuto školu nevrátíme. Ale zasedneme do lavic někde úplně jinde. A tak jako začala kapitola základní školy, která pro nás tímto rokem končí, začne kapitola střední školy a my budeme zase tam kde jsme byli, jako nejmladší v neznámém prostředí. Ale změna je život a stojí ho za to žít. /Ápa/

Moje třída je velmi dobrá. Je to bezva.
Prožili jsme spolu dobrých 8 let a teď máme před sebou poslední rok. Doufám, že si ho spolu užijeme.
Teď jsme patroni a pomáháme prvňáčkům něco se naučit a také se spolu pobavit.
Rok uteče jako voda a my se budeme muset rozloučit.
Doufám, že i po základní škole se budeme scházet. /Tomáš/

Moje třída je nejlepší třída, jinou bych ani nechtěla.
Sice se v něčem neshodneme nebo se pohádáme, ale pak je to pryč a jsem zase všichni jako jeden tým.
Když se řekne 9.B, tak mě ani nenapadne, že jsme v 9. třídě.
Zdá se mi, že jsem ta třída, která se jako celek, docela drží, zdá se mi, že si někde ubližují a nadávají si, i když to někomu vadí. Dnes jsme si prošli vítáním prvňáčků a moc se mi to líbilo, myslím, že i ostatním.
Dnešek je pro mě jako začátek něčeho neobyčejného. Zdá se mi , že už za chvilku odcházíme, ale ještě 10 měsíců máme před sebou. /Terka N./

Je to nezvyk…
Najednou přijít do školy, a stát se deváťákem…
Kamarádi z minulé třídy odešli, a na jejich místo jsme nastoupili MY ;)
My, jako deváťáci, a jako nejstarší děti na škole.
V deváté třídě se rozhodnete, kam jít po škole, a čeho v životě dosáhnout.
Za rok se všichni rozejdou do svých škol a budou pokračovat ve svém životě.
Na začátku roku jsme si vybrali jednoho, či dva prvňáčky,
se kterými budeme jezdit na výlety, budeme se s nimi kamarádit
a pomáhat jim s jejich starostmi.
Za 9 let tu naši prvňáčci budou stát místo nás.
A možná budou psát i tento článek.
My tu už s nimi dávno nebudeme.
Doufám, že tuhle třídu nikdy neztratím.
Všichni jsou tu super lidi, které bych nikdy nechtěla ztratit.
Doufám, že je to i na opak…;D
Všichni máme spolu spoustu zážitků...ať už jako celá třída,
tak i zvlášť.
Občas se nepohodneme…(no, možná víc, jak občas)
Ale přesto je to jedinečná třída, na kterou jen tak nikdo nezapomene.;D
Ať už s radostí ve tváří, tak i opačně…
(Ale to doufám, že NE!! :D) /Nikča/

Už jsme spolu devátým rokem. Za tu dobu jsme toho spolu mnoho prožili. Někdy hádky a zase usmiřování. Teď už jsme posledním rokem na základní škole… Těch deset měsíců nám rychle uteče a každý si půjdeme svojí cestou. První den jsme dostali malé děti, prvňáčky. Jsme jejich patroni. Budeme s nimi jezdit na různé výlety a tak. Poslední rok si určitě užijeme nejvíce. Ještě nedávno jsme nastupovali do první třídy a teď už jsme najednou v devítce. Na zážitky s naší třídou určitě nikdy nezapomenu. /Terka V./

Už jsme spolu 9 let. Za tu dobu jsme se změnili hodně. Letos jsme dostali na hlídání malé prvňáčky, ale je to legrace, učit je to, co my umíme. Ale zpátky k nám. Letos si budeme vybírat střední školy a budoucí povolání. Letošní rok uteče jako voda ☻./Vašek/

Moji třídu mám moc ráda! Sice se hádáme, ale vždycky najdeme cestu, kdy se dát zase dohromady. Jsme spolu již devět let. Prožili jsme spolu mnoho výletů. První třída pro nás byla docela těžká, báli jsme se, že se s námi nebude nikdo bavit apod. První stupeň utíkal docela pomalu a pak se to přehouplo na druhý stupeň a tam jsme poznali spoustu jiných kamarádů. /Simča/

Ještě teď si vzpomínám, jak jsme jako malí caparti sedali prvně do lavic a seznamovali se s paní učitelkou. Uplynulo mnoho času a stále mi připadá, jako by to bylo včera. Naše první učebnice, když jsme se učili psát a číst.
Teď jsme už v deváté třídě a všechno se nám v životě začne měnit.
Na začátku deváté třídy jsme dostali patrončata. Myslím si, že s nimi zažijeme nádherné chvíle.
Určitě si chci tenhle poslední rok na základní škole užít, naše třída mi bude chybět. Zažili jsme nádherné chvíle a na konci roku se mi bude dost těžko odcházet… /Markéta/
Comments