9. ročník‎ > ‎9.A‎ > ‎

O naší třídě

přidáno: 17. 9. 2013 3:06, autor: Markéta Čechová
Do školy už chodím devátým rokem, vždy jsem přemýšlela nad tím, jaké to bude. Koukala jsem na tehdejší deváťáky a přišlo mi jak jsou dospělí, ale teď jsem na jejich místě a vůbec mi to tak nepřipadá. Vždy jsem si myslela, jak se hodně změníme, ale místo toho jsme stále stejní. I přesto zde určitě nějaká změna nastala, už nejsme ti vyděšení prvňáčci jako před devíti lety, už každodenní chození do školy bereme lépe, už máme praxi. 
Víme, co nás v naší nynější škole čeká, ale jedna věc je nám stále nejistá, co bude dál? Kam půjdeme na střední školu? Kdo tam s námi bude? A co se bude dít? Zatím je to ve hvězdách...
Teď si můžeme užívat toho, že máme naše milé svěřence z prvních tříd, budeme se o ně starat, navštěvovat je nebo s nimi jezdit na společné výlety.
Musíme si pořádně užít poslední rok strávený rok na této škole. Jelikož se v nedaleké budoucnosti vydáme každý jiným směrem, už nebudeme pohromadě,  i přesto doufám, že se budeme stále stýkat a udržovat kontakt. Tato léta už se nikdy nevrátí, ale věřím, že budeme na léta strávené na základce vzpomínat celý život...
Anna H.

Na začátku školního roku, jak už je to tady ve škole zvykem, jsme se stali nejen žáky a žákyněmi devátých tříd, ale i patrony. Stali jsme se velkými kamarády a pomocníky pro malé děti, které šly letos do první třídy. Osobně doufám, že tuto roli zvládneme s přehledem a elegancí - bez nějakých pádů, problémů a trablů.
Musím říct, že ten den, kdy jsme stáli na nádvoří školy a čekali na “své” prvňáčky byl fajn. Vyfasovat prvňáka je myslím celkem dobrý “trénink” do dospělosti. I když nás na dospělost leckdy připravuje i něco jiného než malé děti o které se musíte starat (a tím nemyslím jen žáky prvního ročníku, ale i mladší sourozence, o které máte starost).
Být v deváté třídě je takový neslaný a nemastný pocit. Tedy, aspoň pro mě. Tato třída je plná lidí s různými zájmy, koníčky a mnohdy jsou rozdíly mezi námi opravdu vyhrocené. Baví se tady se mnou (v nynějším počtu) asi polovina třídy. Musím říct, že z té poloviny mě ale opravdu “zná” jen další půlka. Zbytek o mě po škole roztrubuje nesmysly. Pak tu jsou ještě ti, co se moc nebaví, ale o to větší je s nimi sranda, když se “rozhýbají”.
Martin

Být deváťákem není nic zvláštního, ale když jsme byli malý, vždy jsme vzhlíželi k deváťákům a říkali jsme si jaké to asi bude, až budeme nejstarší na škole a budeme se s touto školou loučit.Se školou, kde jsme prožili devět dlouhých let. A od první třídy tolik zážitků, že to ani nedokážeme spočítat. A už je to tady a my jsme ti nejstarší na škole a ještě k tomu máme na starosti prvňáčky, které máme naučit, jak se ve škole chovat a jak to ve škole chodí. Máme být vzorem.
A jak jsme s nimi, tak mi dojde, že už za rok každý z naší třídy půjde úplně na jinou školu než já a že se naše cesty rozejdou. A ve většině případů se uvidíme jen na srazech. Ale zase si musíme říct, že potkáme nové lidi a náš život půjde dál, i když už nebudeme na základce. Ale i přesto si neumím představit ten den, kdy na konci školního roku budeme stát před celou školou a budeme se loučit se školou, která nám tolik toho pro další život dala. Nějaké to ponaučení a mnoho dalších věcí. Takže v klidu můžeme vstoupit do nového života a myslím si, že i někteří z nás se na novou školu i kamarády těší, i když se nám po naší škole a po kamarádech samozřejmě bude stýskat.
Anna Ko.

Na této škole jsme již devátým rokem a tato škola každému z nás dala určitě spoustu vědomostí a zkušeností. Teď je na nás, jak s tím naložíme. Pomalu se musíme začít rozhodovat o naší další cestě. Jakou střední školu si vybrat? Dostanu se na ní? Budu to tam zvládat? Najdu si tam kamarády?
Myslím si, že z osmé třídy do deváté je to velký skok, ale doufám, že naše třída ho zvládne jako ty předešlé roky. Že si ten poslední rok pořádně užijeme a potom každý z nás s úsměvem vykročíme do další etapy našeho života. Ale tímto se neloučím. Vždyť je začátek roku a já věřím, že tento rok bude nezapomenutelný. Někdy je lepší vidět školu jako místo, kde jsou tví vrstevníci a lidi, s kterými si rozumíte, než místo, kde musíte sedět a myslet. Ale myslím si, že časem každý pochopí, že nám přece jen naše znalosti k něčemu budou a že si na některé hodiny i rádi vzpomeneme.
Doufám, že také budeme dobrým vzorem našim malým kamarádům z prvních tříd. Že se ještě více seznámíme a i s nimi zažijeme mnoho zážitků a legrace.
Tento školní rok vidím optimisticky a doufám,že to stejně jako já vidí i ostatní:)
Jitka

Ano, opravdu je to už devět let, co jsem poprvé vešla do té velké budovy, co jsem poprvé zasedla do své lavice a co jsem začala psát do svého prvního sešitu. Zdá se to jako strašně dlouhá doba, ale uteklo to, jak se říká, jako voda.
Nyní jsem v devítce. Jsem na škole nejstarší, starám se o svá patrončata, prvňáčky, a také se připravuju na střední školu. O program mám opravdu postaráno.
Můj první den v deváté třídě pro mě byl úplně obyčejným dnem. Vešla jsem do třídy, sedla si do lavice a čekala, až do třídy vejde naše třídní učitelka. Ovšem, pak na mě čekalo vítání prvňáčků na školním nádvoří. Nikdy jsem si nedokázala představit, že jednou budu stát před rodiči svých patrončat, že se konečně dočkám té deváté třídy, ale najednou je to tady. Byla jsem trošku nervózní, protože to pro mě bylo něco nového. Ale přežila jsem to. Užívala jsem si ten pocit, že už jsem v deváté třídě.
Od první třídy se toho opravdu hodně změnilo. Nyní už jsem tedy oficiálně v deváté třídě.
Linda
Comments